V časech, kdy světu vévodila černobílá fotografie, se považovalo za samozřejmost, že každý jenom trochu vážnější zájemce o fotografování vlastnil fotokomoru se vším potřebným chemickým a technickým vybavením potřebným k výrobě vlastnoručních zvětšenin.

Dnes je spousta lidí smířena s produkty minilabů formátu 9x13 či dokonce tvrdí, že jim stačí obrázky v elektronické podobě, tedy uloženy na pevném disku počítače nebo na CD či DVD.

Má tedy vůbec nějaký smysl zabývat se fotografiemi v papírové podobě?

Samozřejmě že má. Důležitost papíru, či spíše fotografií v "hmotné podobě" je nenahraditelná zejména z těchto důvodů:
- hodnocení fotografií na papírové podložce je objektivnější a přesnější - při pozorování obrazu na monitoru totiž naše oči potlačují barevné odchylky a snáze tolerují i tonální chyby, například neprokreslené (slité) stíny
- prezentace papírových fotografií nevyžaduje žádné technické vybavení
- barevná a tonální stabilita papírových zvětšenin je vždy v souladu s autorovým záměrem, nepodléhají nejrůznějším nepředvítalným změnám v případě prezentace na jiném zařízení
- zdrojem motivace a uspokojení je rozhodně spíše jedna fotografie výstavního formátu, zavěšená na vybraném místě na zdi, než stovka digitálních miniatur na jekémkoli nosiči
- trvanlivost se u patřičně uložených fotografií měří na stovky let - oproti tomu dnešní datová média jsou ochotna pozbýt celý svůj obsah ve zlomcích sekundy, ať už zásahem viru, nebo poruchou či nechtěným smazáním
- hodnota vkusně zarámované fotografie s vhodným námětem, použité jeko dárek, je určitě o něčem jiném, než podarované CD, které zapadne mezi stovku dalších na polici

Další řečnická otázka zní, zda má smysl se pokoušet tvořit fotografie v papírové podobě vlastnoručně. Fotografie libovolného formátu přece mohou být vytvořeny v minilabu, kde jsou na to specializováni. Stačí jim dodat zdroj - ať už film, nebo datový nosič s obrázky. Po delším či kratším čase si pak můžeš vyzvednout hotové zvětšeniny. Proč by se tedy měl někdo zatěžovat s vlastnoruční výrobou fotografií?

- kontrola nad fotografickým procesem od začátku do konce je mimo jiné výborný donucovací prostředek - nemůžeš nic na nikoho svádět
- snazší detekce chyb a možnost jejich bezprostřední nápravy souvisí s předchozím bodem, když znáš všechny operace, kterými obrázek prošel, snáze se dopátráš proč trpí tou či onou chybou
- 100%-ní reprodukovatelnost výsledků je dána stále stejnou "obsluhou" a technickým zařízením
- rychlost je jen o něco nižší než u instatní polaroidní fotografie
- cena je u inkoustových tisků většího formátu rozhodně zajímavá, ale je nutno pominout počáteční pořizovací náklady, což je relativní pojem, protože PC a tiskárna rozhodně neslouží jen k fotografickým účelům
- kvalita inkoustových tisků po technické stránce překonala klasický mokrý chemický proces negativ-pozitiv
- potěšení z vlastního výtvoru a tedy motivace do další fotografické práce

Většina těchto argumentů je platná i v temné komoře s jejím neodolatelným kouzlem a fotografickou alchymií. Kdo by si nepamatoval na vyvolávání svého prvního filmu a výrobu první vlastnoruční zvětšeniny výstavního formátu...

Na druhou stranu obsahuje temná komora řadu limitujících faktorů. Už jen prostorová náročnost může být překážkou. Chystání a uklízení dočasné temné komory třeba v koupelně je zase pracné. Pokud někdo zkoušel vyrábět vlastnoručně barevné zvětšeniny, ví, kolik dá práce získat v amatérských podmínkách několik použitelných fotografií, nemluvě o sáhodlouhých přípravách.

I proto je tak úspěšná alternativa úprav fotografií na PC a jejich tisku na kvalitních fototiskárnách.

Co je k tomu všechno potřeba?
- zdroj digitálních dat. Ty mohou pocházet z digitálu, nebo naskenovaného filmu či fotografie. Film si můžeš skenovat vlastnoručně, nebo to svěřit minilabu, který uloží skenováním získaná data na CD
- nepříliš dýchavičné PC s fotoeditační aplikací, se kterou umíš zacházet. Pokud to myslíš vážně, začni rovnou v Photoshopu. Je to sice cesta složitá, ale nic lepšího na práci s fotografiemi není.
- kalibrovaný nebo alespoň co nejlépe naladěný monitor
- fototiskárnu se zásobními náplněmi
- fotopapír

Co se týká fototiskárny, rozhodně si pořiď ten největší formát, jaký si můžeš dovolit. Optimum je A3+ (tedy zhruba 33x48cm). I když budeš tisknout zvětšeniny tohoto formátu méně často, je důležité vědět, že dopadnou naprosto stejně, jako ty menší v okamžiku, kdy je budeš nutně potřebovat. Pro formát 30x40cm se kdysi dávno zaužíval pojem "výstavní formát" - myslím, že oprávněně. Takový formát skutečně zviditelní kvality Tvojí fotografie a je to i měřítko Tvojí práce - snaž se fotit tak, aby si tento formát Tvoje výtvory zasloužily.

Kvalitní fototiskárny vyrábí Canon nebo Epson.

Dnes se na trhu pohybuje spousta různých náhradních (nebo refill) náplní a ještě nepřebernější množství fotopapírů. Je důležité zvolit takovou kombinaci, která příští týden nezmizí z trhu, protože v okamžiku, kdy celý proces naladíš na určitá média a ta pak nejsou k sehnání, budeš opět na začátku experimentů a dalšího plýtvání náplněmi a papíry. Logicky nejvhodnější se jeví originální produkty výrobce tiskárny, které by měly dávat nejlepší výsledky a být dlouhodobě dostupné ve stabilní kvalitě. Je nejlepší používat pouze jeden nebo dva druhy papíru s různým povrchem (matný a lesklý). Každý papír se totiž chová poněkud jinak a jakmile odhalíš přednosti a nectnosti určitého typu papíru, můžeš je s výhodou uplatnit při přípravě zdrojových dat pro tisk. Například znalost faktu, že papír posouvá barvy trochu k modré, je nedocenitelná.

Nejdůležitějším výchozím krokem pro Tvoje snažení by mělo být vzájemné sladění toho, co vidíš na monitoru s tiskovým výstupem.

Metoda okometrická spočívá ve vytisknutí několika různých obrázků a jejich porovnání s monitorem. Výsledkem může být poznatek, že tisk je tmavší a posunutý do purpurova. Pokud driver tiskárny umožňuje vytvořit a uložit korekce, je všechno jednodušší, protože vše zkoriguješ jednou na jednom místě, tedy přímo v driveru tiskárny. V případě opačném ovšem musíš každou optimálně vyladěnou fotku před tiskem posunout v tonalitě a barvách opačným směrem, než tiskárna. Výsledky jsou často docela použitelné, ale o nepříjemná překvapení není v okometrii nouze.

Metoda optimální dává mnohem lepší výsledky, ale předpokladem je správně kalibrovaný monitor a kvalitní ICC profil pro kombinaci dané tiskárny a papíru. Seriózní výrobci fotopapírů dávájí příslušné ICC profily zdarma ke stažení na svých stránkách. Pokud ovšem nenalezneš profil pro Tvoji kombinaci tiskárna/papír, nezbývá, než se pustit do experimentů s nějakým velmi blízkým profilem a nebo použít kalibrátor tiskárny, jako je PrintFIX od firmy ColorVision. Musím Tě ovšem varovat, že se tím dostaneš do hluboce experimentálních vod a je vždy mnohem lepší provést prověrku existence ICC profilů před nákupem ať už papírů, nebo tím spíš tiskárny. Tradičně širokou podporu v této oblasti mají fototiskárny a papíry Epson.

Jeden z důvodů, proč preferovat Photoshop, je skvěle zvládnutá práce s barevnými prostory a profily a jejich bezchybná konverze - například právě mezi obrazovkou a tiskárnou. Za předpokladu, že máš oba profily - tedy profil monitoru a profil příslušné kombinace tiskárna/papír, stačí nastavit ke shodě výtisku s tím, co vidíš na obrazovce následující:
- v driveru tiskárny vypni řízení barev tiskárnou (No color management)
- v Photoshopu použij tiskovou nabídku "Print with Preview"
- v dialogu tisku Photoshopu rozviň pokročilé možnosti nastavení tlačítkem "More Options"
- nastav jako zdrojový barevný prostor barevný prostor Tvého dokumentu, tedy např. Adobe RGB (1998)
- nastav řízení barev Photoshopem
- nastav příslušný ICC profil tiskárna/papír
- renderování barev by mělo být "Relative Colorimetric", to je zvláště vhodné pro fotografie a zachování maximální škály polotónů
- kompenzace černého bodu by měla být zapnuta

Kontakt pro všechny připomínky či dotazy k těmto stránkám: pošli E-mail